Všechny bezdrátové technologie se šíří prostorem a to ať už chceme nebo nechceme. Šíří se dokonce i bez ohledu na materiál vašeho zdiva. Je pravda, že jejich intenzita slábne v závislosti na vzdálenosti od zdroje. Princip připojení do vzdálené Wi-Fi sítě ale nic nebrání tomu, aby se kdokoliv se směrovou anténou na tuto síť připojil. Ve výsledku se tedy na vaši Wi-Fi síť může připojit úplně každý, pokud není zaheslována. I pokud má nezabezpečená Wi-Fi síť slabý výkon a to i do vzdálenosti dvaceti metrů, se směrovou anténou se dotyčný zvládne v pohodě připojit a to i ze vzdálenosti několika kilometrů.
Každá Wi-Fi síť musí být zabezpečená. Zabezpečení se provádí nejčastěji dvěma způsoby. Jeden z nich je autentifikace, což je vlastně autorizovaný přístup pouze pro oprávněné uživatele anebo šifrováním (kódováním přenesených dat). Šifrování je zajímavé v tom, že se vyvíjí už pěknou řadu let a ne všechna starší zařízení jsou bezpečná (dostatečně zabezpečená).
Nejspolehlivější je zabezpečení ověřením MAC adresy. Tento způsob se také používá velmi často. Wi-Fi má přístupový bod a k dispozici soupisku povolených hardwarových adres všech zařízení. Podobně lze dokonce některé stanice přímo zablokovat a tím se ocitnou na blacklistu.
Možná už jste někdy slyšeli o šifrování typu WEP, WPA nebo WPA2. O nich si nyní něco málo povíme.
Šifrování WEP je jeden z těch nejstarších způsobů zabezpečení, kde je velké nebezpečí prolomení přístupu. Klíče zde pracují na principu jednoduchého šifrování a klíč je jednoduše odvoditelný za pomoci speciálního softwaru.
Co se týká WPA, to je tzv. Wi-Fi Protected Access. Ten speciálně pozměňuje klíče WEP a to díky programovému rozhraní. Výhodou je využitelnost u starších typů technologií, které používají pouze WEP.
Možná vás napadne, že WPA2 je novější verze WPA. Verze 2 staví na důkladnějším způsobu šifrování a používá se hlavně v moderních Wi-Fi prvcích. Klade ale mnohem vyšší nároky na početní výkon přístroje.